Bohoslužba vděčnosti

Také máte radost z toho, když k vám Pán promluví? Já velkou, ať už se jedná o Jeho napomenutí, ukázání směru, povzbuzení či jiný typ konverzace. Pánovo slovo je pro mne jako živá voda a já cítím vděčnost, radost a pokoj.

Jednou jsem si brzo ráno v kuchyni chystala čaj. Cítila jsem se velmi unaveně a přede mnou byl celý dlouhý pracovní den. V modlitbě jsem vše odevzdala Pánu a On mi odpověděl tímto veršem:

Ef 6,10: A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.  

Začala jsem Pánu vzdávat chválu za Jeho povzbuzení. Cítila jsem se jako politá živou vodou. Únava odezněla a já vnímala dotyk Jeho ruky. Bylo to laskavé a něžné, protože On je takový. On ví, co člověk v danou chvíli potřebuje.

Pán ke mně často mluví biblickými verši, často směřuje moji pozornost do Bible. Vyučuje mne svým Duchem a já mohu zažívat zkušenost oslovení biblickým textem. Jistě to znáte – najednou z textu vyskočí to, na co vás chce Pán upozornit. Přečetla jsem si celou pasáž v kontextu a to zaslíbení jsem vzala za své. Jednalo se pro mne o silnou zkušenost, kterou si často připomínám.

Na konci roku 2017 se v našem společenství uskutečnila bohoslužba vděčnosti. Mohli jsme Bohu vyjádřit naše díky. Mohli jsme se společně sdílet o tom, co s Bohem prožíváme a chválit Ho. Mám za to, že sdílené zkušenosti s Bohem výrazně posilují nejen toho, kdo je vypráví, ale i toho, kdo poslouchá.

Na programu bohoslužby vděčnosti byly zkušenosti, o kterých mohl člověk dopředu porozmýšlet, případně si je i napsat. Stejně tak byl prostor i pro zkušenosti, které člověka napadly přímo na místě.

Ten den jsem jela do sboru vlakem. Tam jsem se ptala Pána, zda chce, abych též řekla nějakou zkušenost. Za kazatelnu se mi moc nechtělo, rozhodla jsem se však neřídit vůlí svou, ale vůlí Jeho, ať už jsou moje pocity jakékoli. Pán zaměřil moji pozornost na verš z Petrovy epištoly:

1 Pt 2,9: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Byla to zřetelná a okamžitá odpověď na moji otázku. Uvědomila jsem si, že je Pánovou vůlí, abych ve společenství rozhlašovala Boží skutky s vděčným srdcem. Když se tedy bratr kazatel zeptal, zda má ještě někdo něco, co by chtěl ostatním sdělit, zvedla jsem se a šla za kazatelnu. Trochu jsem se jí obávala, ale posilněna Pánovým slovem jsem řekla svůj prožitek, o kterém píšu výše.

Byla jsem nesmírně vděčná za to, že takových spontánních zkušeností zaznělo vícero. Stejně vděčná jsem byla za předem připravené a prezentované zkušenosti. Měla jsem obrovskou radost, že lidé byli ochotni sdílet s ostatním své výhry i prohry – to je znak důvěry.

Ta bohoslužba byla k Jeho slávě, Pán ji velmi požehnal. Kéž žijeme k Jeho slávě  každý den!