Krátká úvaha o Duchu Svatém

Duch Svatý je osoba. Každá osoba je jedinečná a dalo by se o ní dlouho vypravovat. A což teprve o božském Duchu Svatém!

Zkusím jen stručně shrnout pár věcí, které mne v kurzu oslovily, neboť Duch Svatý bude již navždy předmětem mého zájmu a stále bude co čerpat. Přátelství s Ním nikdy nekončí.

Jednou z nejdůležitějších věcí v kurzu pro mne bylo, že Duch Svatý chce se mnou mít velmi osobní a velmi intimní vztah. To beru jako základní kámen, na kterém všechno stojí. Pocházím z prostředí, kde se mi zdá, že existuje z Ducha Svatého nějaká „nevyřčená“ obava (to není výčitka). Je to možná kvůli Jeho nepředvídatelnosti; my lidé máme rádi, když jsou věci naplánovány, když víme, co budeme říkat a když existuje přesný denní rozvrh s odchylkou pár minut k dobru.

Je Boží milostí, když v tom všem je s námi Pánova ruka Duch Svatý. A tak se někdy stane, že do mého plánu vstoupí Boží plán a říkám slova, která bych sama od sebe neříkala. Stane se, že do mého denního rozvrhu Bůh pošle někoho, s kým se mám setkat a koho nemohu omezovat přesně stanoveným časem. A když mi to Bůh párkrát udělá, tak pochopím, že nejsou důležité mé plány, ale Jeho. A tak každý den volám, aby mne Duch Svatý naplnil a vedl mne po celý den. Aby to byl On, kdo mi rozvrhne den a kdo mi dá do plachet dobrý vítr.

V kurzu zazněla důležitá myšlenka, že Duch Svatý by nás rád cele naplnil, ale někdy Mu v tom brání balvan, který se u nás nachází. Ten balvan je nevyznaný hřích. Bůh nám chce dát svého Ducha v plnosti, On není jen pro vyvolené. Ale pokud máme v sobě balvan hříchu, pro Ducha svatého zbude méně místa. A tak si hledím toho, abych si takový balvan nepěstovala, a tak neoslabovala moc Ducha Svatého ve svém životě. Já Ho totiž chci celého a nechci se o Něj dělit s nějakým balvanem!!! A proto podle rady našeho lektora prosím Pána každý den, ať mne očistí svou krví a naplní svým Duchem.

Další inspirativní věcí byl orientační test duchovních darů. Nedávno jsem si dělala jiný, a tak jsem si porovnala jejich výsledky – toho testu před školou a toho ve škole. Bůh uděluje každému dary milosti, aby jimi člověk v církvi a ve svém okolí sloužil. Cílem těchto darů je, aby lidé poznali Pána a odevzdali Mu svůj život. Z testu duchovních darů nedělám médoperský zákon, ale je to jedna z dobrých pomůcek ke zjištění, k čemu nás Pán povolává. Výsledky obou testů jsem měla přibližně stejné, ale pozitní věcí je, že duchovní dary nemusí být stejné po celý život. Mohou se soustavnou službou rozvíjet a mohou přibývat i další. Stejně tak ale mohou slábnout z důvodu lidské neochoty je používat. Touha po Duchu Svatém mne motivuje i k tomu, abych žádala Jeho dary, o které máme usilovat.

Naplňuje mne úžasem, že si Duch Svatý udělal svatyni v našem těle. On není daleko, On svůj lid utěšuje, napomíná, pomáhá a vede. On chce spolupracovat s každým z nás. Když se Boží moc spojí s lidskou slabostí, vzniká dokonalé dílo. To není naše práce, ale Jeho. A proto chci být z celého srdce Pánovým svědkem.

Ludmila Rohaľová

8. 5. 2019