Bůh to s námi nevzdává

Dnešním krátkým článkem chci Bohu vyjádřit vděčnost a díky za to, že mě provází životem. Nastíním zde svůj pohled na rozum a emoce. Ráda bych také uvedla, co jsem měla možnost v uplynulých dnech prožít.

Chválím Pána za to, že mi dává zažívat radost ze spasení a z Jeho přítomnosti v mém životě. Nejsem typ člověka, který by byl po celý život v nějaké náboženské extázi. Nejsem ani ten typ, který by na úkor rozumu upřednostňoval emoce. Mám za to, že rozum a emoce musí být vyvážené, nikoli jedno na úkor druhého. Neležím ani celé dny v Bibli nebo jiných teologických knihách, musím dělat i jiné věci. Když už však v Bibli ležím, mám z toho užitek, radost (i přes různá napomenutí či odhalení mého nitra). Hlavně si však uvědomuji, že Bůh konal a koná ve prospěch člověka, a tedy i v můj prospěch.

Toto uvědomění přijímám nejen rozumem, ale i emocemi. I já zažívám špatné chvilky, pochybnosti, těžkosti. V řadě těchto situací jsem poznala vědomí Božího pokoje a vnitřního klidu. Poznala jsem však také ovoce skepse, nevíry a pocit Božího mlčení. Mimo jiné věci je to způsobeno nastavením mysli.

Představte si, že byste všechny věci přijímali jen rozumem. V Bibli si přečtete, že Bůh je láska, a přijmete to jen rozumem. Nejspíš to s vámi nic neudělá, láska je dnes velmi zprofanované slovo. Prostě to bude jen „informace“. Víte, že to tak je, ale nijak to neprožijete. Jakpak se to odrazí na vašem vztahu k ostatním lidem? Nebo si přečtete o Ježíšově životě a smrti, dozvíte se, že Ježíš pro vás vybojoval věčný život, ale už neprožijete, co to opravdu znamená. Ani nevnímáte, že by se to ve vašem životě nějak odráželo.

A teď si představte, že skutečně prožijete, že Bůh je láska. Přijmete to jen emocemi a vyřadíte rozum. Budete se pak řídit jen emocemi a budete v Bibli přehlížet Boží jednání, které se vám až tak nezamlouvá. Nebo si přečtete o Ježíšově životě a smrti a pochopíte, jaký to má pro váš život význam. Uvědomíte si Jeho lásku k vám. Skutečně zapláčete nad utrpením Ježíše Krista na kříži. Ale nebudete pořád takhle naladěni, emoce se mění. Při nějakém těžším problému může přijít jiná emoce. A dáme na tuhle emoci, nebo na to, co je psáno?

Nejsem přítelem oddělování emocí od rozumu a naopak. Všimla jsem si, že radost nadpozemského rázu přichází buď po modlitbě nebo při studiu Bible. Nevím, jak to máte vy, každý jsme jiný. Jsem vděčná, že mi čas od času Bůh dává nahlížet do Jeho nitra. Pamatuji si, že v adventismu jsem radost ze spasení zažívala zřídka. Ve větší míře to přišlo po odchodu ze systému. V adventismu jsem obhajovala Desatero, kladla jsem na něj důraz. Teď mi Pán ukazuje opomíjené oblasti života jako je například vděčnost za Kristův kříž. Nechci říct, že bych v adventismu nezažívala radost vůbec. Častější však byl ten logický koncept informativního charakteru, tj. důraz na správné učení. Teď chválím Pána nejen za dary, které mi dává, ale hlavně za to, že je, a že je ochoten jít se mnou životem i přes to, co všechno o mně ví. Láska hledá vždycky cestu a najde ji.

V minulém roce jsem zažila mimo jiné dvě zajímavé věci. Jednou z nich byla návštěva vánoční bohoslužby CASD a druhou silvestrovský večer v CB.

Vánoční bohoslužba v CASD byla pro mne příjemným zážitkem. Nemyslím to jako ironii. (Nic to nemění na tom, že stále odmítám některé věroučné body adventismu a jejich dopady na život lidí). Koncert byl charitativní, bohoslužbu navštívilo spoustu cizích lidí neadventistů. Výtěžek šel na dvě postižené děti, které byly na koncertu osobně přítomny s doprovodem. Jaká byla moje radost, když jsem v jednom dítěti poznala „starého známého“! On mě taky poznal, bylo to super. Osobně akce tohoto typu vítám, vnímám je jako smysluplné. Příjemným zážitkem pro mě byl jak samotný koncert, tak i společenství lidí u pohoštění. S některými lidmi jsem si dlouze popovídala a dozvěděla se tak, jakým směrem se jejich životy ubírají dále, co řeší a tak. Bylo to moc fajn. Zvláště jedna sestra vyjádřila, že by byla ráda, kdybych chodila častěji. Věřím jí to. Ještě jednou děkuji za příjemný večer všem, kteří se na této akci podíleli.

Před koncem roku jsem se také zúčastnila podvečerní silvestrovské bohoslužby v CB. Bohoslužba byla pojata jako poděkování Bohu za dobíhající rok 2016. Kromě písní zazněly z kazatelny také zkušenosti členů. Všechny zkušenosti nebyly jen o tom, co se povedlo. Lidé se nebáli vystoupit i s tím, co se podle nich nepovedlo. S poučením pro další život. Zazněly i prosby o přímluvné modlitby. Bohoslužbu jsme završili společným pohoštěním. Úplně jsem žasla, co všechno na sebe členové dokáží vyzradit. A v tu chvíli mi došlo, že ve svém společenství cítí bezpečné prostředí. Nikoli DOKONALÉ prostředí, ale BEZPEČNÉ prostředí. Vědí, že ostatní členové také prožívají život s jeho radostmi a strastmi, že s něčím zápasí jako oni. Vědí, že jsou všichni na jedné lodi a pro všechny je dostupná Boží milost. Nebojí se být před druhými zranitelní. Znají radost ze spasení.

Můj poznatek je, že soustředí-li se lidé na dodržování Desatera, bude jejich prostředí dokonalé. Soustředí-li se na Boží milost, bude jejich prostředí bezpečné. Lékaře nepotřebují zdraví, ale hříšníci.

Díky, Bože, za to, že jsi to nevzdal a našel k nám všem cestu. Já to vírou přijímám.