Esej o Božím království

V biblické škole jsme dostali domácí úkol, abychom napsali esej o tom, co jsme si vzali z kurzu. Zde je má první úvaha na téma Boží království.

Boží království

V lednu 2019 jsem se zúčastnila biblické školy s tématem Boží království a odpovídám na otázky, které byly studentům položeny v psaném manuálu. Otázky jsem převedla do jednotného čísla.

1) Které tři věci mne z kurzu nejvíce zaujaly?

2) Jak tyto věci použiji v budoucím životě a službě? Jak budu aplikovat tyto pravdy s využitím nových vědomostí?

3) Jaká je pro mne nejdůležitější věc z doporučené četby?

1) Tři věci, které mne v kurzu nejvíce zaujaly

Těch věcí byla celá řada, avšak když mám vybrat 3 myšlenky, tak tou první je myšlenka Božího království jako nejdůležitější zvěsti Pána Ježíše.

Před časem mi kamarádka poslala v mailu, že jí leží na srdci Boží království. Dalšího dne mi přišel na mobil biblický verš, který mluvil o Božím království. Náhoda? Určitě ne. Vzala jsem Bibli a studovala Skutky 1. kapitolu, kde se hovoří o tom, že se Pán Ježíš po svém vzkříšení po 40 dní zjevoval učedníkům a vyučoval je o Božím království. Skutky apoštolské končí tím, že Pavel hlásal Boží království a o Pánu Ježíši učil se vší otevřeností a bez překážek.

A to není všechno. Jednoho dne jsem vnímala, jak mne Duch Boží vede k tomu, abych se modlila modlitbu Otčenáš. Nebyla jsem na to zvyklá, protože tuto modlitbu se modlíme většinou ve sboru ve větším společenství lidí. Doma o samotě jsem se ji ještě nikdy nemodlila. Ale Duch je dobrodruh a učí nás věci, které se potřebujeme naučit, a které jsme možná ještě nikdy předtím nedělali.

Začala jsem se tedy modlit slova modlitby Páně. V okamžiku, kdy jsem dořekla „přijď království tvé“, ono přišlo. V mém srdci se usadil pokoj a Duch Boží mne začal osobně vyučovat, co to znamená. 

V následujích dnech jsem uvažovala, na jaké studium školy se přihlásím, cítila jsem touhu dále při zaměstnání studovat. V té situaci se objevila nabídka z platformy Krestania v meste. Pán mne velice překvapil, protože jsem čekala, že si vyberu školu jiného typu. Chtěla jsem pokračovat v teologii studiem teologických kontextů, ale Pán měl pro mne v současnosti něco jiného. Chválím Pána za jeho vedení, za Jeho lásku a dojemnou péči! Odpověděl mi velice rychle, co by si přál a co pro mne vidí jako dobré.

Pán Ježíš se o Božím království zmiňoval velice často. Jan Křtitel přišel se zvěstí Božího království, aby Pánu Ježíši připravil cestu. Sám Ježíš hlásal Boží království téměř neustále a bylo vidět, že ta zvěst byla Jeho posláním. Rovněž v apoštolských listech se píše o Božím království. Boží království je zde, ale ještě ne v úplnosti.

V Bibli je Boží království tak samozřejmá věc, že je zajímavé, že ji církve běžně nevyučují jako to nejdůležitější, ale spíše jako věc okrajovou. Prvenství často zaujímají „věroučné body“. Obsah těch věroučných bodů většinou spadá pod oblast Božího království, avšak pokud se tyto „body“ dostanou na první místo, to podstatné je upozaděno a my začneme klást důraz na formu místo na živý vztah s Bohem.

Vnímám tedy, že Boží království je absolutně klíčová věc a vše ostatní jí podléhá.

Dále mne zaujalo, že bez pokání nemůžeme Boží království pochopit a vstoupit do něho. Tuto myšlenku jsem si uvědomila již dříve, když jsem pročítala Matoušovo evangelium. Avšak kurz dal této myšlence ještě konkrétnější rám. Pokání je vstupní branou do Božího království. Pokání (metanoia) je radikální obrat smýšlení, kdy se člověk otočí o 180 stupňů a nabere „jiný kurz“. S tím souvisí odklon od činění špatných věcí a my začneme činit dobré. Pán způsobuje chtění i upřímnou lítost nad zlem, jež jsme udělali; způsobuje to, že uvidíme Pánovo zraněné srdce, ale i hloubku jeho milosrdenství v Jeho odpuštění. A to je dobrý základ, abychom se stali obyvateli Božího království již na zemi.

Bez pokání nemůžeme Boží království pochopit ani v něm fungovat.

Tou třetí věcí, která mne zaujala, je myšlenka o tom, že Boží království není demokracie, ale bezvýhradné plnění vůle svého Krále. Činění Boží vůle je největším zájmem obyvatelů Božího království; je to jejich posláním, záměrem a přáním. Člověk není loutkou v rukách Všemohoucího, ale je jeho milovaným dítětem, které chce prostě Tatínkovi dělat radost a s důvěrou se na něj obrací s radostmi i se starostmi.

Člověk má tendenci jít si v životě vlastní cestou, také mám tu zkušenost. Zkušenost však ukazuje, že na vlastní cestě není člověk trvale šťastný. Dokonalé štěstí může prožívat pouze tehdy, kdy se jeho vůle ztotožní s vůlí Otce. Ježíš celou dobu dělal to, co viděl u Otce. Nehledal svou slávu, ale Jeho slávu. A proto byl Ježíšův život tak plodný…

Věřím, že největší životním posláním je činit Boží vůli, ne svou.

2) Jak tyto věci použiji v budoucím životě a službě? Jak budu aplikovat tyto pravdy s využitím nových vědomostí?

Už je používám. Když s někým mluvím o Bohu, nebo ho vyučuji, vyzdvihuji Boží království jako reálnou věc, kterou Pán uskutečňuje skrze nás. Lidi to vede k aktivitě, protože si přestanou myslet, že Boží království bude až někdy tam nahoře, nebo že Boží království je jejich konkrétní denominace a jinde jsou lidé mimo. Takové přemýšlení vede k pasitě a pouze k intelektuálnímu přijetí dogmat. Ale pokud v nás přebývá Duch Svatý, království Boží „ožije“, ostatním to nezůstane utajeno; a pokud mají otevřená srdce, Boží království se jich dotkne.

Pán mne vede do Bible. Požaduje, abych se sytila Jeho slovem co nejvíce. Čím více v Bibli čtu, tím více ke mně Pán promlouvá, a tím více toužím plnit Jeho vůli. Čím více jsem Pánu blíž, tím více vidím, kdy je třeba činit pokání. A tak se snažím i ostatní vést k Pánu jako zdroji života. Zjistila jsem, že časté církevní moralizování nepomáhá k trvalé životní změně, protože ta změna nevychází ze srdce, kterého se dotkl Pán. A protože není v mé moci někoho změnit, dokonce ani sebe, přicházím k Pánu, hledám Ho na modlitbách, čtu Pímo, chválím Pána a žádám radu, jak druhé přivádět k Němu. A modlím se za Boží dotyk jak ve svém životě, tak v životě druhých lidí.

Dalším krokem, který praktikuji, je vypravování svědectví každému uchu, které to chce slyšet. Nedávno jsme si volali s kamarádkou asi hodinu a půl, a vypravovaly jsme si celou dobu to, co pro nás vykonal Pán, jak nám připravil lidi, abychom je oslovily a podobné zkušenosti. Když se s druhými sdílíme, narůstá touha jít po Pánových cestách, ne po svých. Ta touha narůstá nejen u toho, kdo to vypráví, ale i u toho, kdo to poslouchá. A pokud není posluchač ještě připraven, semínko je přesto zaseto a může v pravý čas vzklíčit.

Kdysi jsem lpěla na svých cestách a požadovala jsem, aby se stala má vůle. A když se nestala, byla jsem v depresi. Nyní již na svých cestách nelpím, učím se chodit po těch Božích. A kupodivu – nebo právě proto – jsem nesmírně šťastná nejen tehdy, když jde vše hladce, ale i tehdy, když přijdou mraky s deštěm. Chválím Pána!

3) Jaká je pro mne nejdůležitější věc z doporučené četby?

V četbě byla spousta zajímavých věcí. Osobně vysoce hodnotím autorovy zkušenosti, které se mne hluboce dotkly. Zajímavou věcí je pro mne fakt, že v Božím království se nedá „spát“ (parafrázuji svými slovy), ale Boží království je nutno rozšiřovat. Na celém světě i v našich životech probíhá duchovní boj, který nevyhrajeme spánkem a pasivitou, ale tím, že oblečeme plnou Boží výzbroj. A to znamená boj – s Boží pomocí vytrhovat lidi kolem nás ze spárů Božího nepřítele. Tento boj nemůžeme vést ve vlastní síle, ale v síle Boží. Musíme si uvědomit, že nestačí o Boží výzbroji povídat nebo si o ní číst, ale je třeba ji vzít na sebe! Nedávno jsem si uvědomila, že pokud máme vztah s Pánem, zachraňuje to lidi kolem nás.

A o tom je i naše biblická škola. Proto děkuji za to, že škola vznikla a je otevřená každé duši lačnící po Pánu. Ze srdce děkuji všem, kteří se na chodu školy jakýmkoliv způsobem podílejí.

Ludmila Rohaľová

9. 3. 2019