Můj postoj ke členům CASD

V lednu 2018 jsem si znova plně uvědomila, jak nás naše teologie ovlivňuje, aniž bychom si to nutně museli uvědomovat.

Bude to už 5 let, kdy jsem opustila řady CASD. To je dostatečně dlouhá doba na to, abych se mohla vyjádřit k tomuto tématu bez zbytečných emocí.

Na nový rok jsme měli rodinnou sešlost. Při vzájemném sdílení náhle přerušil naši idylku telefon, který přijímal jeden člen naší rodiny. Proto jsme utichli a čekali, až bude hovor vyřízen. Na druhém konci byla jedna sestra ze Severní Moravy. Poněvadž jsem ji znala, měla jsem možnost s ní také mluvit.

Hlavní myšlenka telefonátu je důvodem, proč je tato krátká úvaha napsána. Sestra zdůrazňovala tezi, že nejdůležitější je chodit do sboru v sobotu. Dotkla se i dalších bodů věrouky, ale to už není důležité. Sestře jsem několikrát zopakovala, že mám ráda ji i její sbor, ale sestra tuto informaci ponechala bez odpovědi. Nemám jí to za zlé, nepíšu to s hořkostí. Tato zkušenost mě však přivedla na myšlenku, jak lehce se přátelství a dobré vztahy mohou změnit v odsouzení a nevraživost jen kvůli tomu, že lidé už nevěří „stejně“.

Uvědomila jsem si, že někteří lidé se mohou se svou teologií tak ztotožnit, že jiný názor na věrouku považují za odmítnutí jich samotných. Tito lidé nepotřebují modlitby o nic méně než my ostatní.

Na členech CASD mi nadále záleží, proto je cílem této úvahy ujistit všechny, že nikoho neodmítám. Můj vztah ke členům CASD se nemění. Pokud jsme se spolu loučili v dobrém, v dobrém to také přetrvává.

Ještě jednou proto opakuji, že tento článek nemá být mojí obhajobou nebo podrobným popisem telefonátu. Tento článek je ujištěním pro členy CASD, že můj vztah k nim se nemění.

Při diskusích o „naší teologii“ je názorové pnutí asi nevyhnutelné, ale vše jde řešit s láskou. S adventisty se stále stýkám a v soukromých rozhovorech se o adventismu bavíme minimálně. Naším hlavním tématem se totiž stal náš Pán, který je nad vší naší teologií. Většinou vyprávím v osobních rozhovorech zkušenosti s Ním. Pokud mluvím o adventismu, zejména na fóru A čo s tým, není to se zahořklostí.

Nehlásám teorii, že nezáleží na tom, čemu věříme. Záleží na tom. Kdyby na tom nezáleželo, zůstala bych v CASD. Je ale třeba zdůraznit, že automaticky neplatí, že kdo v CASD zůstane, tak mu nezáleží na tom, čemu věří; to nehlásám. Hlásám, že kdyby nezáleželo, na jakém základu položíme naši víru, nemohli bychom dnes děkovat reformátorům za jejich úsilí navrátit se k Písmu. A proto díky Bohu za všechny reformátory z dob minulých i z dob současných. Díky za ty, kteří nás nasměrují směrem k Bohu. Avšak reformace začíná především u nás samých. Na poslední návštěvě jsem přednesla svůj návrh testu „správné teologie“. Pokud by vás zajímal, zde je:

Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.

1 J 2,9

Věřím, že všichni máme co dohánět. Ale náš Pán je dobrý Učitel. Necháme se Jím skutečně vést?