Na počátku bylo fórum A čo s tým

Když se na Slovensku objevilo fórum A čo s tým, ani jsem to nezaregistrovala. Po nějaké době jsem se o jeho existenci dozvěděla a podívala jsem se tedy, o co se jedná. Přečetla jsem si pár příspěvků a řekla jsem si, že snaha je to dobrá, ale nemá moc smysl. Ty diskuse, na které jsem se dívala, se mi zdály nekonečné, dlouhé a bez výsledku. Nevěřila jsem, že by se tím mohlo něco vyřešit. Zhruba rok jsem si fóra nevšímala a vůbec jsem ho nenavštěvovala. Můj postoj k fóru nebyl negativní, ale ani pozitivní, označila bych ho za neutrální.

Potom mě stále vnitřní hlas nutil, abych tam vstoupila. Bránila jsem se tomu. Říkala jsem si: „Na co to má být dobré? Vždyť se tam pořád lidé hádají o nějaké doktríny a výsledek žádný.“ Nicméně jsem poslechla a pro začátek jsem si přečetla příspěvky, které mě zajímaly. (Dodnes nemám přečteno všechno).

Jako každá věc má i toto fórum negativní a pozitivní stranu. Ta negativní spočívá v tom, že anonymy si nemusí tolik dávat pozor na to, co a jak píšou. Proto se někdy podle mého názoru objevují příspěvky nevhodné, urážející, pomlouvající atd. To je ale spíše věc těch anonymů. Teď však chci psát o těch pozitivních věcech. Chci psát o tom, jak vidím fórum dnes a co mi přineslo do mého života. A píšu o tom proto, že je dobré dávat zpětnou vazbu. Není příjemné, pokud odešlete email a nikdo vám neodepíše. Není příjemné, když se o něco snažíte, a nevidíte žádný výsledek, i když to může být jen zdánlivý pocit. Není příjemné být středem terče odsuzování, destruktivní (dovolím si použít ten termín) kritiky a onálepkování satanova dítěte. Ano, s tím vším je třeba počítat, pokud člověk něco dělá, musí to být a bude se to dít. Jen chci vyjádřit, že občas také potřebujete nějakou vzpruhu a vědomí, že to, co děláte, někomu pomohlo. Tomu se říká zpětná vazba. Samozřejmě že může být zpětná vazba i ve stylu konstruktivní (opět si dovolím použít ten termín) kritiky. Možná, že kdyby bylo v životě zpětných konstruktivních vazeb více, mnozí by neskončili ve sborech se svými služebnostmi, s nějakou formou služby pro Boha a možná i s Bohem samotným. Ano, je to jen KDYBY, ale to KDYBY je hodně pravděpodobné… Prosím, zamysleme se nad tím.

a) Předně mám velkou radost, že fórum vytvořili Slováci. Ke Slovensku mám velmi blízko, mám ráda lidi na Slovensku i jeho ráz krajiny. Je mi líto, že dnes už slovenštinu tolik neslýchám. Vnímám, že fórum přináší obnovení vztahů mezi Čechy, Moraváky a Slováky. Je zde i možnost slovenštinu zase „slýchat“. Mně se toto moc líbí. Bez existence slovenštiny si nedovedu představit svůj život :-). Myslím to vážně.

b) Fórum vytvořilo prostor pro otázky, na které není v církvi odpověď. Lidé mohou diskutovat, ptát se, odpovídat, sdílet se beze strachu z onálepkování „nepravověrný“. Samozřejmě že jsem pro to, abyste diskutovali ve svých církvích a měnili tak věci, pokud to jde. Ale existují i takzvané třinácté komnaty, které z různých důvodů člověk nechce/nemůže ventilovat veřejně např. ve svém sboru. Mám na mysli například „nejsem si jistý, jestli věřím správně“, nebo „mám strach ze smrti, ale snažím se vypadat v pohodě“ nebo „mám problémy a cítím se sám“ nebo „duchovně se cítím prázdný, ale příští sobotu mám kázat“. Vůbec netvrdím, že je to všude stejné, někde se lidé takto sdílejí. Tento problém, zdá se, je ale podle rozhovorů s lidmi celkem častý. Pročítala jsem diskuse, které mě zajímaly, a musím říci, že mi někdy přinesly i změnu pohledu na danou věc. Více hlav víc ví. Kdo nelpí na svém jediném správném pohledu, může být obohacen nejen v dané teologické/neteologické záležitosti, ale i lidským přístupem svého diskutujícího protějšku.

c) Líbí se mi, že je fórum širokospektré. To znamená, že není jen pro adventisty. Je tam prostor pro věřící všech církví, pro ateisty, pro bývalé adventisty, pro všechny, kdo mají k danému tématu co říci. Zároveň je zajímavé zjistit, co si například o adventismu myslí lidé „zvenku“. V tomto směru se domnívám, že je pro církev velmi užitečné získat zpětnou vazbu, jak adventismus působí na lidi „ze světa“ či z jiných církví. Ano, církev může říci, že to je nereprezentativní vzorek a do jisté míry bude mít i pravdu, ale ten nereprezentativní vzorek může představovat názor mlčící většiny. Tuhle záležitost bych nepodceňovala. I když ten obraz církve není příliš lichotivý, církev si z něj, pokud bude moudrá, může vzít ponaučení a může začít měnit své důrazy. Teď nemyslím na to, že církev upustí/sleví ze svých věroučných bodů, ale na to, že se začne soustředit na to nejdůležitější; na jádro věci. Bude to k jejímu prospěchu i k prospěchu lidí kolem. Sama mám zkušenost, že pokud se v některé věci nehýbete v osobním životě dopředu, přijde nějaká drsná a nepříjemná zkušenost, aby se člověk probral.

d) Další pozitivní věcí je možnost vylepšování své argumentace. Nemám na mysli utlučení svého partnera v „monologu“ (někdy se tomu diskuse říkat nedá), ale mám na mysli umět zdůvodnit svůj postoj. To je v záležitosti víry velmi užitečné. Tato užitečnost se přenáší i do osobního života, kdy pak umíte zdůvodnit svůj postoj na základě jasných argumentů.  Nejlépe pokud možno v lásce. Troufám si i tvrdit, že správná otázka přispívá ke správné odpovědi a minimálně k zamyšlení vašemu nebo vašeho partnera v diskusi. A protože jde o fórum převážně věřících lidí, věřím, že nám jde o prohlubování vztahu s naším Pánem. Pominu-li modlitbu, čtení Písma atd., tak diskuse nám může výrazně pomoci. A je zde ještě jedna věc – pokud si na fóru s někým píšete, není to jen pro vás dva. Čte to možná větší množství lidí, než byste čekali. A i když na vás protějšek v diskusi nereaguje, nebo si chce prostě prosadit svou, nebavíte se jen s ním, ale píšete pro všechny, kteří to čtou. A i když vám ostatní čtenáři nic k tématu nenapíší, „nelajknou“ vás, tak to nemusí znamenat, že nad tím nepřemýšlejí. A i kdyby nad tím, co píšete, moc lidí nepřemýšlelo, tak vždycky se najde někdo, kdo nad tím přemýšlet bude, koho to osloví a koho nevědomky ovlivňujete. Naše slova mají totiž mnohem větší moc, než jim přisuzujeme. Nebojte se chyb, které při psaní uděláte. Každý dělá chyby. Nebojte se odmítnutí vašich myšlenek. Nebojte se, že vás někdo zesměšní nebo „sejme“, to se stává. To neříká nic o vás, to říká něco o vašem protěšku. Pokud vnímáte, že je diskuse beze smyslu, máte právo nereagovat.

e) Aktivní účast na fóru mi přinesla nějaké mailové kontakty a navázání možná nových mailových přátelství. Uvidíme do budoucna, čas ukáže. Nejedná se vždy o souhlasné názory, ale i tam „ledy padají“, pokud je to ve vzájemném respektu. Baví mě poznávat osobnosti jiných lidí, jejich příběh, jejich názory, jejich prožívání víry a pojetí Boha. Přiznávám, že někdy mě určité názory na fóru nadzvedávají ze židle. V tom případě raději píšu, až vychladnu – tedy pokud cítím potřebu k tomu něco napsat. Chci vždy vidět v tom druhém člověka, za kterého Ježíš zemřel a nechci to kazit svou občasnou výbušností a svými hříšnými sklony. To ale neznamená, že si máme kolem pusy mazat med.

f) Pokud někdo vážně hledá odpovědi na své otázky, může ho fórum přimět k hloubkovému studiu Bible. A tu už se dostávám k jádru věci. Já jsem studovala Bibli i bez fóra a věřím, že mnozí také. Ale když možná dostanete na fóru nějakou otázku nebo hledáte nějakou odpověď, tak prostě jdete do Bible a osloví vás něco, co jste tam nikdy neviděli a řeknete si: „Wow! Bože, jsi úžasný! Jsi skvělý!“ No není to nádhera? Už se mi mnohokrát stalo, že jsem dostala odpověď na modlitbě v podobě biblického verše. Mnohokrát se mi stalo, že jsem při pročítání Písma získala odpověď na svou otázku, a to dokonce i při náhodně otevřené stránce Bible.

g) A konečně, fórum mi přineslo i dobré tipy na kazatele Božího slova. A to považuji doslova za zázrak. Po odchodu z adventismu jsme byli po slyšení Božího slova z kazatelny trochu vyprahlí. Ano, člověk se má sytit sám. Ale člověk taky potřebuje slyšet! Měla jsem už dost těch kázání, které se o Bibli stěží opřely. Měla jsem už dost kázání o věrouce. Byla jsem zoufalá a z toho všeho unavená. Samozřejmě zase podotýkám, že ne všichni bratři a sestry takto kázali. Sem tam se člověku také dostalo vzpruhy. Díky Bohu jsme našli společenství, kde se také volně dýchá. A to neříkám proto, že chci plísnit nebo zahanbovat adventisty, ale říkám to hlavně proto, že si přeji, aby i oni zažili ve větší míře než doposud taková kázání, při kterých se jich bude dotýkat sám Bůh. Kázání, která se jich dotknou natolik, že změní jejich optiku vidění věcí. Přeji si, aby takových lidí a kázání přibývalo i v adventismu v  mnohem hojnější míře.

Z fóra jsem se dozvěděla o Michalovi Kevickém a Alexandrovi Barkócim. S bratrem Michalem jsme si už vyměnili nějaký email a ještě si, věřím, vyměníme. Na těchto dvou bratrech mě zaujalo to, že vůbec nevyvyšují sebe, ale Boha, proto ani já je nechci vyvyšovat; určitě by nebyli rádi a není to ani mým cílem. Mým cílem je vyvýšit Pána Ježíše, Jeho oslavit, Jeho chválit a vzývat, Jemu sloužit.

Kázání bratra Kevického poslouchám velmi ráda. Za prvé – slyším milovanou slovenštinu, a za druhé – jeho kázání mě vedou k odvrácení pohledu od sebe a k obrácení pohledu na Boha. Pán Bůh se mě při jeho kázáních silně dotýká skrze Svatého Ducha. Probuzení se neděje jenom na Slovensku, ale přichází i sem do Čech. Kázání mě vede zpět k Bibli, k modlitbě, k vyvyšování Boha a hlavně si hluboce uvědomuji, že mě Bůh miluje. To mi Pán zjevil, prožila jsem to, prožívám to, a vy to můžete prožít také. Na popis této zkušenosti nestačí lidský rozum nebo intelekt. To musíš prožít. A nejedná se o nějaký emocionální krátkodobý výlev, ale to vědomí Boží lásky k tobě tě bude provázet životem a změní tvoji optiku vidění věcí. Věřím tomu, že vědomí Boží lásky tě uschopní k službě a pomůže ti přijmout ostatní méně populární (v lidském vidění) Boží atributy.

Já vím, někteří si řeknou, že to je jen „náboženský zážitek“. Někteří dokonce pokládají služebníky Boží za služebníky satanovy. Vede vás snad satan na kolena se záměrem prožívat reálnou Boží přítomnost a Jeho lásku ve svém životě? Určitě ne.

S bratrem Barkócim jsem se seznámila také na fóru. Z jeho evangelizačních projevů vychází nebeský klid a pokoj. Samozřejmě těch Božích služebníků je více, nejen tito dva muži. Chvála Bohu za to, že se nám nechává poznat, že jsme od Něho poznáni, a že nás vede k sobě! U Něj je to pravé odpočinutí, u Něj je přijetí, i když tě celý svět odsoudí.

Pokud posloucháte kázání, které obrací vaši pozornost od sebe k Bohu, zaručeně to poznáte. Zaručeně poznáte Boží moc. Budete chtít být jako On, budete chtít přestat soudit druhé, kritizovat a vrátíte se zpět k Bibli, modlitbě, službě a svědectví. To, co bylo možná dříve břemeno, bude jako nezbytnost a stane se vám radostí. To, co jsem slyšela, jsem si nenechala pro sebe a rozdělila se o to dále. Nechci ty osoby konkrétně jmenovat, protože jde o veřejné fórum a oni by třeba nebyli rádi; uvedu je beze jména. Dala jsem poslechnout některou z evangelizačních přednášek jedné osobě. Bratr Barkóci se vždycky na konci ptá, zda je tam někdo, kdo chce přijmout Pána Ježíše jako svého Spasitele. A ta osoba při sledování televizní přednášky zvedla ruku! A ještě v ten večer přijala do svého života Ducha Svatého a Jeho pokoj. Jednalo se o osobu, která ještě nedávno uvažovala o tom, že s Bohem úplně skoncuje. Chvála Pánu! No a ta osoba si to také nenechala pro sebe a předala to dál a u té další osoby došlo k vyznávání hříchů a prosbě za odpuštění a tak dál a tak dál. Není to chvála Božích služebníků, je to chvála samotného Boha! A já se ptám, proč se v adventismu čekalo desetiletí na to, co se událo během pěti dnů a ještě neosobním kontaktem z televize!

A zase nechci říct, že se v adventismu neděje obrácení lidí. Děje se to. Bůh si nevybírá denominace nebo jejich doktríny, ale lidi. Bůh působí napříč denominacemi, jen s některými má trochu těžší práci, protože největším zlem jsou právě ty doktríny. Pokud se tyto důrazy dostanou před samotného Boha, nejde o vyvyšování Boha, ale doktrín. A dokonce si dovolím i tvrdit, že v případě adventismu (nemyslím konkrétní lidi, ale směr) už musí Bůh na sobotu žárlit!

Nedávno jsem prožila zvláštní zkušenost, je to staré asi 14 dní, kdy jsem měla možnost svědčit jednomu člověku. Zase ho nechci konkretizovat. Úplně přirozeně jsme se dostali od otázek na náboženství ke křesťanství, k Bohu, Ježíši a Duchu Svatému i s biblickými verši. Měla jsem takovou radost, že jsem o tom mohla mluvit! Je tak skvělé vyvyšovat Boha! Říkala jsem si, jestli to není moc naostro a napřímo, ale mluvila jsem tak, jak jsem to vnímala, že mám mluvit. Těžko se to popisuje. Na druhý den mi ten člověk říká: „Měl/a jsem včera vnuknutí. To je ten Duch Svatý?“  Modlím se, aby se Pán oslavil i v tomto životě. On se k nám ve své milosti sklání.

Na počátku bylo fórum A čo s tým.

P. S. Pokud vás fórum A čo s tým vede blíže k Bohu, buďte tam. Pokud vás blíže k Bohu nevede, marníte s fórem čas. Já osobně musím prohlásit, že jsem se ohledně fóra A čo s tým mýlila. Jsem přesvědčena o tom, že je správné a potřebné vydávat si mezi sebou více svědectví k našemu povzbuzení a budování. A pokud máte pro někoho zpětnou vazbu, dejte mu ji. Možná právě zachráníte něčí duchovní nebo i fyzický život.

Vzdávám Ti, Pane, díky a chválím Tě z celého srdce!

Ty napľňaš chválou naše ústa,
Ty napľňaš vďakou naše srdcia,
Ó, Pane náš, príď k nám,
svoju slávu zjav nám,
vo svojej sláve, Svätý Bože, prídi k nám.

Tvojej slávy prúd prúdi k nám,
viac než okraj Tvojho rúcha vnímame,
Ty máš trón na chválach, veď prebývaš všade tam,
kde Ťa v Duchu a v pravde vzývajú.

https://www.youtube.com/watch?v=gGZQQh_Wimo