Někdo čeká na Tvou modlitbu

Začala jsem chodit na biblickou školu v Bratislavě. Školu pořádá platforma Krestania v meste. Prvním tématem bylo Boží království. 

Vždy se před cestováním modlím, aby mi Pán někoho poslal, kdo by potřeboval slyšet evangelium. A jsem zvědavá, kdo to bude :-). A tak když jsem odjížděla z Bratislavy, potkala jsem ve vestibulu muže, který mne požádal o 20 centů. Většinou to dělám tak, že lidem řeknu, aby šli se mnou a že jim koupím jídlo nebo tak. Nechci, aby peníze pak dávali třeba na alkohol. Když mě ten muž poprosil o tu drobnost, 20 centů je úplně minimální částka, tak mi přišlo na mysl „Každému, kdo tě prosí, dej…“. Neptala jsem se ho na nic, dala jsem mu to, v peněžence už jsem o mnoho víc neměla. Ten muž byl velmi vděčný i za takovou drobnost. Mne pak napadlo, že jsem mu mohla říct, že to je od Ježíše…


Šla jsem si sednout do čekárny, kam ten muž pak přišel. Nejdřív jsem ho nepoznala, ale pak jsem si vybavila, že je to on. Díval se na mě a šel přímo ke mně. Začal se mnou mluvit, bylo mu špatně rozumět, tak jsem se musela hodně soustředit. Povídal mi o svém životě, byl to bývalý bezdomovec, který žil nějakou dobu v Praze mezi bezdomovci. V tom jsem vnímala, že Pán chce, abych se za něj modlila. Zeptala jsem se ho tedy, zda se za něj můžu modlit. Tibor (tak se jmenuje) odpověděl, že ano. Vložila jsem na něj ruku, má dlaň se rozprostřela na jeho hlavě a začala jsem se modlit. Měla jsem zavřené oči, ale i přesto jsem vnímala, jak se Tibor otáčí, oni na nás koukali lidi :-). Pak se úplně uvolnil a když jsem skončila modlitbu, měl slzy v očích. Bylo vidět, že se ho dotkl Duch Boží. Modlila jsem se, aby se mu vrátilo zdraví, plus další věci a za to, aby mu Bůh ukázal, jak moc ho miluje. 


Chválila jsem Pána, že se dotkl toho muže. Není to lidská zásluha, že jsou lidi osloveni evangeliem, to dělá drahý Duch Boží. Ale nás chce mít jako své potrubí, skrze které proudí Jeho láska. Pro tyto příležitosti jsem s sebou začala vozit knížky a jednu jsem mu dala. Byla to kniha o tom, že Bůh je dobrý. Dostala jsem ji v Elementu (Apoštolská církev v Hradci Králové), a tak jsem ji přeposlala dál :-).

Věřím tomu, že kdo se před Bohem úplně neuzavírá, dozví se, že Bůh tak miloval svět, že svého Syna jediného za nás dal a bude mít možnost to reálně prožít. A nezáleží na tom, jakého je vyznání či je bez vyznání.


Bůh mi dal neobyčejným způsobem prožít Jeho blízkost a přítomnost a věřím, že i Tibor z toho bude mít užitek. Už jsem zalarmovala další, aby se za něj modlili. Na Bohu mne fascinuje, jakým způsobem pracuje. Už jsem si myslela, že nebudu mít příležitost s tím mužem mluvit, ale on mne sám vyhledal a našel. A tak se naše cesty protnuly. Navíc Bůh má smysl pro dobrodružství, a tak když nás učí, jak svědčit, co mluvit, pravděpodobně budeme dělat něco, co jsme ještě nikdy na veřejnosti nedělali. Každý člověk je totiž jiný a na vydávání svědectví neexistuje šablona :-).


Bohu buď dík.