Only God Can Judge Me

V tomto týdnu jsem potkala na autobusové zastávce mladého muže, který měl na levém předloktí vytetovaný nápis Only God Can Judge Me (Pouze Bůh mě může soudit). Tetování u lidí si všímám.

Tetování jsem si začala všímat asi před čtyřmi roky, kdy jsem se pohybovala v kolektivu mladých lidí na okraji společnosti. V té skupině jsem byla jedna z mála, kdo nebyl „tetováním políben“. Dnes se pohybuji v jiné skupině lidí – nyní naopak převážně žen – a řekla bych, že my nepotetovaní jsme opět v menšině.

Tetování vyjadřuje osobnost svého nositele. Část té osobnosti se dá z tetování poznat už při prvním kontaktu. Přinejmenším to, že ten člověk nebude někdo, s kým je možné „mávat“ :-).

S tím mladíkem jsme se dali do řeči a při té příležitosti mu říkám: „Dobrej nápis!“ On se usmál, poděkoval a podíval se na něj. Ptala jsem se ho, jak ten nápis vznikl, jestli je to jeho vyznání. Na základě jeho odpovědi jsme se pak shodli, že i nápis na ruce může lidi oslovit a podnítit k otázkám.

Díky, Bože, že oslovuješ lidi nejen v církvi! Díky, že nás hledáš!