Only God Can Judge Me

V tomto týdnu jsem potkala na autobusové zastávce mladého muže, který měl na levém předloktí vytetovaný nápis Only God Can Judge Me (Pouze Bůh mě může soudit). Přiznám se, že si tetování u lidí všímám.

Tetování jsem si začala všímat asi před čtyřmi roky, kdy jsem se pohybovala v kolektivu mladých lidí na okraji společnosti. V té skupině jsem byla jedna z mála, kdo nebyl „tetováním políben“. Dnes se pohybuji v jiné skupině lidí – nyní naopak převážně žen – a řekla bych, že my nepotetovaní jsme opět v menšině.

Tetování vyjadřuje osobnost svého nositele. Část té osobnosti se dá z tetování poznat už při prvním kontaktu. Přinejmenším to, že ten člověk nebude někdo, s kým je možné „mávat“ :-).

S tím mladíkem jsme se dali do řeči a při té příležitosti mu říkám: „Dobrej nápis!“ On se usmál, poděkoval a podíval se na něj. Ptala jsem se ho, jak ten nápis vznikl, jestli je to jeho vyznání. Na základě jeho odpovědi jsme se pak shodli, že i nápis na ruce může lidi oslovit a podnítit k otázkám.

Díky, Bože, že oslovuješ lidi nejen v našich sborech! Díky, že nás hledáš!