Tři otázky

Uvažujete o odchodu z CASD a ví se to o vás? Nebo jste po odchodu? Pak jistě slýcháte tvrzení okolí, se kterým se musíte vyrovnat. Budu se zde věnovat třem tvrzením, které pokládám za nejzajímavější. Cílem mé úvahy je nabídnout jiný úhel pohledu na věc nejen pro ty, kteří tato slova používají, ale i pro ty, kteří jim musí čelit.

1. Jinde to lepší nebude

Asi každý (nepochybující) věřící, tedy i adventista, je přesvědčen, že jeho církev je tou nejlepší, jaká existuje. To není nic špatného, proč by tam pak byl? Ovšem takového věřícího pak znepokojují lidé, kteří se ptají, mají otázky a vyžadují na ně odpovědi. Znepokojují ho spoluvěřící, kteří mají širší obzor a zkoušejí zjistit, jak to funguje v jiných církvích. Pak různě často, podle toho, v jakém sboru a kraji se pohybujete, můžete slýchat, že jinde to lepší nebude.

Pokud odcházíte kvůli vztahům, tak ty jsou na stejném principu všude. V každé církvi vám může někdo ublížit, s někým se nepohodnete nebo vám tam nesedí něco jiného. O vztazích rozhoduje vnitřní nastavení člověka, zda chce řešit konflikt, nebo ne, zda se chce domluvit, nebo ne. Vy sami nejlépe víte, co jste ochotni ve vztahu akceptovat, a co už ne. Vztahy jsou také výsledkem osobní víry člověka – tedy to, komu nebo čemu věří, a to se pak promítá do vztahů s jinými lidmi, zpravidla velmi výrazně.  A když se do toho ještě přimíchají emoce, které často převažují nad rozumem, je na světě zajímavý obraz vztahů. Pokud přijímáte to, že se chcete i v oblasti vztahů změnit (k lepšímu), jste na dobré cestě, ať jste v kterékoli církvi.

Pokud odcházíte z důvodu, že se neztotožňujete s věroukou církve, stává se tvrzení „Jinde to lepší nebude“ irelevantní. Vzhledem k tomu, že věrouka ovlivňuje také vztahy v církvi, doporučovala bych položit si otázku: 

„A co když to bude jinde lepší?“ 

Zkuste prostě tvrzení „Jinde to lepší nebude“ takto otočit. Zajděte se podívat do jiných církví, poslechněte si kázání, prozkoumejte jejich věrouku, případně tam navažte vztahy s lidmi a po čase zhodnoťte to, co zjistíte. Pokud se vám nikde nebude líbit ani církev, ani jejich věrouka, tak si založte své vlastní společenství, pokud vnímáte, že je to Boží cesta. V současnosti navštěvuji společenství Církve bratrské a jsem za toto společenství vděčná. Rovněž se raduji z naší modlitební skupinky, kde v současnosti studujeme epištolu Galatským. Věrouka lidí z Církve bratrské se promítá i do jejich života a tak jsem ráda, že jsem v této církvi navázala i vztahy jako bonus, který jsem vůbec nečekala a ani nehledala. Samozřejmě, že nežijeme v ideálním světě, kde je vše jen sluníčkové. Jen chci říci, že odchodu z CASD nelituji.

Pokud vám CASD nevyhovuje z důvodu vztahů nebo z věroučných důvodů, nebojte si sami pro sebe položit otázku: „A co když to bude jinde lepší?“ Zde záleží na tom, na co pokládáte důraz, a podle toho se rozhodněte. Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili v nevyhovující společnosti. Vůbec tím nechci říci, že CASD je špatná společnost, nemusí to být ale vhodná společnost pro vás jako konkrétní jedince, protože už prostě nemáte některé věci společné. Tím se hodnota lidí v CASD nijak nesnižuje, když se vaše cesty rozejdou, a nesnižuje se tím ani hodnota vaše! Spousta lidí si není jistá, zda je odchod cestou pro ně a čekají na Boží znamení, jestli něco mají udělat. Ano, k někomu jistě takto Pán Bůh mluví, ale k někomu ne. Bůh nám dal do vínku vlastní rozum, kdy jsme zodpovědní za vlastní rozhodnutí. Cílem odchodu, pokud se pro něj rozhodnete, totiž není odchod jako takový, ale naopak – cesta za Bohem a budování lepších základů.

2. Nebudete v nebi

Také se těšíte, když se potkáte se svými známými, které jste dlouho neviděli? Přestože se vaše cesta víry rozešla, nemuselo se rozejít vaše přátelství. Nedávno jsme navštívili moje rodné město a vesnici, kde jsem vyrůstala. Měla jsem radost, když jsme potkali naši starou známou z CASD. Od doby, kdy jsem z církve odešla, jsem ji neviděla, žijeme každá dost daleko od sebe. Proto byla při našem náhodném setkání moje radost nefalšovaná. A víte, co jsem se dozvěděla? Že nebudeme v nebi, protože nesvětíme sobotu a chodíme do sboru v neděli. Události se naplňují podle Ellen Whiteové. Asi bych čekala radost, že se vidíme, a možná otázku „Jak se máš?“ Takhle si z celého setkání připomínám jen nepříjemnou pachuť „pravdy“, která je zřejmě důležitější než ty vztahy. I takto se ta „pravda“ promítá do vztahů mezi lidmi… Na druhou stranu jsme bydleli u členky CASD, a bylo to velmi příjemné setkání. Tato členka klade důraz na „chození s Bohem“ místo na „pravdu“.

Jsem si vědoma, kolik lidí se cítí nejistě, když se jim studiem Bible bez adventistického předporozumění mění obraz Boha. Pro mnoho členů CASD je nepředstavitelné, že by měl být v nebi někdo, kdo nezastává a nedodržuje adventistické učení. Vážení přátelé, není to jednoduché, ale při biblickém studiu zůstaňte otevření k naslouchání Božímu vedení. Zde vás nevybízím, abyste někam odcházeli. Věřím však tomu, že nás Bůh chce všechny vést k sobě. Jak adventisty, tak neadventisty. A pokud je vaším vnitřním přesvědčením odchod, tak když vám někdo bude tvrdit, že nebudete v nebi, položte si otázku:

 „A proč bych tam neměl být?“

Vím, že spíš si člověk položí otázku: „A co když má pravdu?“ Navrhuji, abyste pro sebe něco udělali: nenechte se odradit tvrzením, že záleží na „pravdě“. Záleží na Ježíši, který je Cesta, Pravda i Život. A pokud půjdete za Ním, budete poznávat víc a více, že cesta s Bohem není nalajnovaná po přesné čáře, není někdy pohodlná, ale je tou nejlepší, kterou se můžete dát. A na základě čeho mohou lidé tvrdit, že v nebi nebudete? A co když tam budete?

3. Kdo odejde, skončí špatně

Jsou známy případy, kdy člověk odešel z církve, zahořkl, a s vírou už nechtěl mít nic společného, dokonce se dal třeba na pití. Ono není jednoduché vzpamatovat se z toho, že Bůh není takový, jakého jsme si představovali. Když jsme poprvé uvěřili „špatně“, jak víme, že podruhé to bude „dobře“? Je na to odpověď – je to prostě cesta víry a nikdy v tomto životě nedojdeme k úplnému poznání pravdy. Bůh k nám přistupuje tak, abychom ho pochopili a mluví k nám naším jazykem. Někoho přivede k víře přes CASD, někoho přes jinou církev, někoho i přes nevěřící. Pokud studiem Bible zjistíte, že už nevěříte tak, jak jste věřili poprvé, není to vaší chybou. Můžete jít prostě o dům dál. Já nelituji let strávených v CASD, protože tam jsem se seznámila s Ježíšem. Samozřejmě nepopírám, že existuje dost lidí, které členství poznamenalo negativně. Já jsem pak odešla a zatím se špatně necítím, naopak, můj život je, zejména co se týče víry, rozhodně bohatější. Pokud v životě špatně skončím, tak těžko proto, že jsem odešla z CASD, ale pro svá jiná zásadní rozhodnutí. CASD není obecně zajištěním toho, že člověk neskončí špatně.

Pokud máte nějaké pochybnosti, zkuste prozkoumat ovoce své víry a výjimečně i ovoce víry okolí. Jsem zastáncem toho, že je lepší starat se v životě víry sám o sebe (abychom se správně pochopili, tak nemám na mysli, že by se nemělo pomáhat druhým, ale mám na mysli, abychom nehodnotili druhé podle toho, co jedí, pijí, či co nejedí a nepijí). Prozkoumejte, jaký dopad má na váš život vaše víra. Prozkoumejte, jaký dopad má na vás víra vašich spoluvěřících. Odpovězte si upřímně, zda vás tato víra posouvá směrem k Bohu nebo od něj. Pokud se rozhodnete opustit řady CASD, zkuste si položit otázku, zda opravdu nutně musíte dopadnout špatně. I tvrzení, že dopadnete špatně, má protipól:

„A co když skončím dokonce lépe?“

Jde mi o to, abyste o věci zkusili přemýšlet jinak a zde jsem vám nabídla jiný úhel pohledu. Není mým záměrem vás přemlouvat, abyste odešli. Odchod není cestou pro každého. Ale pokud už víte, nebo přemýšlíte, že to je cesta pro vás, věřím, že tyto otázky budou pro vás užitečné tak, jako byly i pro mě.

Lída Rohalová